Realita a řád

Nikdo není víc než já či ty.  Povyšování a ponižování je vedlejší účinek pyramidálního řádu, který ve skutečnosti neexistuje. Jsme jen na různých úrovních vlastních zkušeností, dovedností a schopností.  Všichni umíme všechno, jenomže nám to bylo vzato a zablokováno v energetických centrech našeho těla. A to pouze slovem, obrazem, skutkem a symbolikou. Říká se, že ne každý to má stejně. Samozřejmě. Každému se děje to, na co je naprogramován vlastní duší a to, jak si tvoří nebo netvoří vlastní realitu. Schopnost, tvořit si svoji realitu-osud čili svůj život, je daná každému člověku. Bohužel, jen nám to nikdo neřekl a ani nikdo neřekne. Protože návod byl mocenskými elity zničen, zakázán. Bylo by to naprosto skvělé, kdyby vše se dělo, jak chcete vy a měli by jste vše, co chcete. Že ano. Ale takto to být nemůže. Dohnalo by nás ego k tomu být zákeřný. Pokora a lásky by vymizla. Nebyla by viděná projevovat se. Dualitou je daná existence obou stran. Když jedna převládá, nastává disharmonie. Chaos. Chaos způsoben 7 miliard lidí. 

Jak zvládnout tvoření své reality? Tvoření reality se nachází ve třetím z deseti centru lidského energetického pole. Lidi, inkarnace s Číslem duše 3, ví intuitivně jak realitu tvořit. Duše jim dává přímí návod a impulz.  Většina inkarnací ve trojce jsou nové duše, které potřebují nové zkušenosti v dualitě. Duše vede hlavně ke tvoření si zkušeností negativity, což vede k získání si nové špatné karmy. To samozřejmé podporuje kauzalitu. Aby mohla vzniknout, projevit se, hne s realitou jiných lidí, u kterých se projevuje silně existence dočasné role. V dnešní době je inkarnovaných spousta nových duší, které svojí sílou vytváří kolektivní realitu.

Duše má jednu malou chybičku. Vlastnost, která dává člověku zabrat. Má možnost přijmout každé libovolné mínění o sobě a ostatních. Takhle jiní tvoří její realitu a různé přesvědčení. 

Krátká bájka z knihy: Jeden lev ztratil hned po narození svou matku i smečku. Přidal se ke stádu koz, které mu náhodou přeběhlo přes cestu, protože se domníval, že je to jeho smečka. Kozí matka, která právě měla mladé, ho přijala a vychovala. Žil jako koza mezi kozami a živil se trávou a bylinami. Mečel jako koza a věřil tomu, že koza je. Všechno bylo v nejlepším pořádku, dokud na stádo nenarazila jednoho dne při lovu stará, hladová lvice. Chtěla si právě mezi stádem vybrat večeři, když spatřila lva, který spolu s kozami pokojně okusoval trávu. Velmi se tomu podivila a zaplavila ji zvědavost. Když přišla blíž, kozy v panice uprchly a kozí lev s nimi. Zkušená stará lvice ho dohnala.  Zeptala se ho: ,,Proč přede mnou jako lev utíkáš? Přece jsme stejného druhu.´´ Kozí lev na ni nechápavě pohlédl a odpověděl: ,,Naučil jsem se, že jsi náš nepřítel. Jak bych se proti tobě jako koza mohl ubránit?´´ Stará lvice potřásla hlavou: ,,Ale ty jsi přece lev!´´-,,Ne, ne´´ mečel kozí lev ,,jsem koza, to vím jistě! Moje matka je koza, jím trávu. Vždycky jsem byl kozou! Ty mě chceš svými řečmi jen přesvědčit, abych ti důvěřoval, abys mne mohla sežrat!´´ Tehdy mu stará lvice slíbila, že mu neublíží, pokud s ní zajde k potoku. Když tam dorazili,  vybídla ho: ,, Jen se podívej do vody a pověz mi, co vidíš!´´ Tehdy se kozí lev poprvé spatřil jako věrný obraz staré lvice a byl nyní přesvědčen  tom, že je skutečně lev a žádná koza.

Tento příběh v sobě skrývá, jako mnohé jiné, jednu velkou pravdu. Boží duše se všemi svými těly je ve stejné situaci jako kozí lev. Žije ve stádu lidí. Označuje sama sebe jako člověka. Jeho okolí mu vždy řekne, co je, jak se jmenuje atd.

Tak... a teď si přečti článek znovu bez bájky...